Vše co se u Andoriánů zdá bizarní a zmatečné - jejich násilnost, etiketa, klanový systém, odporující si sexuální zvyklosti a podivně primitivní náboženství a umění - se stává pochopitelné, pokud se dozvíme něco o základnech andoriánské biologie.
Andoriáni jsou poměrně vysocí, měří kolem 2,1 metrů. Přestože není obezita pro Andoriány neznámý pojmem, je společensky nepřípustná a většina Andoriánů je na svou výšku hubená. To jim dává klamnou křehkost, která se týká i jejích síly. Díky velké hustotě kostní a svalové hmoty je průměrný Andorián schopen uzvednout břemeno dvakrát těžší než sám váží. Jak se praví v baladě Baron Hathiye - která není vnímána jen jako legenda:
"...kůň stojíce na zadních a vzpíraje se,
a tak pozvedl svého věrolomného oře a mrštil jím o stěnu."
Zvláštní zabarvení Andoriánské kůže je výsledkem působení proteiny HZB-41, který je analogický lidskému melaninu a je vytvářen skoro celý život. Protože barvivo má krátký čas rozpadu, musí být neustále produkováno pomocí proteinů přijímaných ve zvláštní dietě. Jedním z nejčastějších projevů vážné nemoci je nedostatečná produkce kožního barviva a s tím související ztráta barvy kůže. Ve folklóru jsou vždy duchové, oživlí mrtví a jiní nadpřirození návštěvníci popisováni jako "příšerné bledí". To také vysvětluje první problémy v kontaktech Fesoanského svazu s lidmi. Je možno vysvětlit nešťastnou reakci na první vyslanecký tým úryvkem z prastaré balady Bratr Duch :
"Na světle byla jeho tvář světlá jako jeho vlasy
a Rashilla počala plakat hrůzou a zoufalstvím.
'Nasaď si zpět helmici a odejdi,' řekla,
'Nyní vím jistě, že jsi opravdu mrtvý!'"
Nejzajímavější částí andoriánského fyzického vzhledu jsou tykadla, která jsou umístěna o něco výše než uši u lidí. Tykadla jsou velmi citlivá, omezeně pohyblivá, jsou tvořena svalovou hmotou pokrytou exoskeletem, na jejich konci jsou receptory pro: barevné vidění, sluch (Andoria je větší než Země a má řidší atmosféru, proto je třeba kromě uší ještě další "pomoci", zvláště pak ve dnech, kdy je nepříznivé počasí), hmat, čich (tykadla jsou napojena na nosní dutinu), senzory atmosférického tlaku, senzory teploty, magneticky citlivé buňky a také radiační a energetické senzory. Je zde také "telepatický" senzor (nutný dotyk dvou takovýchto senzorů pro přenos myšlenek), které hrají velmi důležitou roli při rozmnožování. Pomocí tykadel se také vyjadřují emoce - mnohem více než mimickými svaly obličeje - a jsou taky velmi důležitá v andoriánském jazyce. Pomocí krouživých pohybů kolem předmětu se vyjadřuje uctivý zájem o tento objekt, strach nebo překvapení - pokud zůstanou tykadla ztuhlá a mírně se třesou, únava nebo deprese se vyjadřuje poklesnutím tykadel, zmatek nebo rozrušení kroucením a šviháním tykadly, sexuální povzbuzení pomalým "svíjením" tykadel, intoxikaci náhodným pohupováním do různých směrů a vztek zatlačením tykadel položených dozadu na lebku. Andoriánský "polibek" je realizován dotykem konců tykadel.
Díky velké důležitosti tykadel se velká část andoriánské psychologie týká přávě jich. Strach z poškození tykadel je větší a rozšířenější než strach z kastrace u lidí. Ztráta tykadla je pro Andoriána ekvivalentní hluchotě, němotě, kastrace a znetvoření obličeje u člověka a žádný Andorián by dobrovolně podstoupil nebezpečí jejich zranění.
Pokud se někdo dotkne tykadla bez vyzvání, je to bráno jako neomluvitelná hrubost a v případě poranění je zde legitimní důvod k napadení i vraždě - jak ukázalo již několik náhodných a nešťastných případů. Například na slavné tapisérii Napadení Yodiny právě Yodina nakloněna směrem ke svému vězniteli, který drží její ruce a odklánmí se od ničemného barona, který uchopil její levé tykadlo. Odborníky na Andoriány jistě nepřekvapí, že Yodinini příbuzní později roztrhali barona na několik kusů, jimiž nakrmili své lovecké zvířata před zraky jásajícího davu.
Právě kvůli telepatickému orgánu a jeho souvislosti s rozmnožováním jsou tykadla také místem, kde často najdeme hodnotné klenoty, nejčastěji dárky od přátel, lásek a manželů (tzn. lidí, s nimiž je oddán - muži i ženy) . Andoriánská verze snubního prstenu je nošena na levém tykadle, velmi zřídka ho lze vidět na prstě. To, že někdo daruje Andoriánovi prsten na tykado nebo zvoneček na tykadlo je gestem velkého přátelství, pokud nejde přímo o nabídku k sňatku.
Andoriánský nervový systém vyžaduje pro svou funkci a vývoj velké množství proteinu, který není k dispozici v několika druzích ořechů, ovoce a obilí, které na Andoru rostou. Přestože většina andoriánských zvířat jsou savci, jejich produkce mléka není velká a je akorát dostačující mláďatům, takže Andoriáni nemají mléko. Z toho vyplývá, že Andoriánská strava je zaměřena masožravě. Andoriáni chovají množství zvěře na maso a loví mnoho divokých zvířat. Není pravda - jak tvrdily první kontaktní týmy - že "Andoriáni zkonzumují vše, co chodí, létá nebo se plazí travou"; a také - kromě ojedinělých a velmi extrémních případů - na Andoru v žádném případě nepěstují kanibalismus.
Některé druhy ořechů a ovoce jsou používány jako koření, deserty nebo nouzové dávky, ale Andoriáni považují rostliny hlavně za krmivo pro domácí zvěř. Nejdůležitější rostlinou je tučná tráva (název je přeložen) , obilovitá rostlina, která divoce roste na většině Andoru. Výživnouhodnotu má velmi vysokou a ve své rozšířenosti, vitalitě a odolnosti je velmi podobná plevelu. Šíří se jak semeny tak i výhonky a je schopna se uchytiti v každé půdě - nejlépe však roste, je li hnojena zvířecími výkaly a mrtvými těly (je to trošku morbidní, ale je to tak) . Andoriáni si to brzy uvědomili, a to je také důvod, proč se místo kremace používá pohřbu do země. To se také promítlo do jazyka - andoriánské slovo pro "pohřeb" znamená krmení tučné trávy a salát z tučné trávy, jedno z mála Andoriánských rostliných jídel je často nazýván utěšitel smrti .
Protože Andoriáni potřebují mnoho masa, je pěstování zvěře věcí primární důležitosti pro andoriánskou ekonimiku. Tato závislost na stádech zvěře je příčinou nekterých společenských zvyklostí. Například andoriánské slovo "válka" vzniklo z prastarého výrazu pro vpád za účelem ukradení stáda , výraz "svatební dar" ze základu chovu stáda , "obchod" ze slova výměna zvěře , "pohroma" ze ztráty stáda a "domov" z výrazu oblast dobré pastvy .
Andoriánské peníze jsou postaveny na hodnotě zvířat. Největší hodnotu má teeghar , vzniklý ze slova "teegh" (největší domestifikované zvíře, dá se vzdáleně připodobnit ke krávě). Menší hodoty jsou sleemhar (hodnota domestifikovaného jelena), nohagar (hodnota velkého vepře), ashklar (antilopa) a mefilhar (kůzle).
Nejmenší mincí je pramhar (hodnota morčete), ke které se váží velmi zajímavé historické souvislosti. Kvůli dlouhotrvajícímu kulturnímu napětí musela mít každá rodina alespoň minimální zásobu jídla - přesněji řečeno zvířat určených k jídlu. Pro městské obyvatlel bylo nejlepším řešením mít několik morčat ( pramha ) v malé kleci, kde se zároveň pěstovala tučná tráva, aby měli morčata co jíst. Odtud pochází výraz pěstitel morčat , který označuje velmi chudou rodinu nebo městskou rodinu. Přeneseně to také může znamenat člověka, co by si nechal pro korunu koleno vrtat nebo člověka s nízkými příjmy a velkými nároky. V baladě Jalrhainina tragédie je hrdinka popisována jako "služka pěstitele morčat", čímž je vyjádřena její chudoba a zoufalství; to je také její motivace pro následné násilí vůči zaměstnavateli a celému jeho klanu.
Jedna z nejdůležitějších věcí v andoriánské psychologii je rozmnožovací ústrojí. Lze říci, že Andoriáni svým dětem vysvětlují aspekty života na ptácích, hmyzu, mořských konících a klokanech. Rozmnožovací ústrojí Andoriánů je natolik efektivní, že po celou historii je znám problém přelidnění.
Je velice obtížné - pokud vůbec možné - určit pohlaví narozeného dítěte při narození, což má za následek, že andoriánské děti jsou vychovávány bez rozlišení pohlaví (nikdo se nepozastaví nad tím, že si chlapec - jak se později zjistí - hraje s panenkami). To je jeden z důvodů, proč je andoriánská společnost opravdu rovnoprávná ve vztahu mužů a žen. Pohlavní orgány zůstávají nevyvinuty až do první puberty, která probíhá přiblížně mezi 12 a 15 lety, kdy Andoriáni prožívají bezpohlavní fázi dospělosti. V tuto dobu je poprvé možno poznat pohlaví. Muži mají vtažitelný penis, podkožní varlata; ženy mají dělohu a pochvu, břišní vak a šest bradavek - v bezpohlavní fázi jsou ploché a nevyvinuté - které se po párech táhnou od hrudníku až k podbříšku.
I když sexuální spojení bezpohlavních nemůže skončit těhotenstvím, je zde jistá důležitost; takovéto spojení se dá označit slovem "hrát si" nebo "pobavit se". V této fázi je dovoleno - ne-li doporučeno - experimentovat v sexu jakýmkoliv způsobem. Bezpohlavní si můžou "hrát" se svými bratry, sestrami, ostatními příbuzními, přáteli, nepřáteli, cizími i s domácí zvěří; nikho to nezajímá, pokud ovšem nedojde ke zranění. což je pak posuzováno jako napadení. Ovšem vztahy, které se vytvářejí mezi bezpohlavními, a které jsou tak oslavovány v písních a příbězích, jsou úplně jiné, než spojení s pravou láskou . Tato sexuální svoboda bezpohlavních cizince často zmate a také to vede k mnoha nešťastným nedorozuměním, jak je ostatně popsáno v moderní básni od Khardillye Cizinec s plochými tykadly (s ušima) :
"Nepochopitelný příteli z minulé noci,
řekni, proč jsi tak zklamán denním světlem?
Cožpak jsme si šťastně nehráli celou noc
a radovali se z každého výčnělku i otvoru?
Proč ta ranní změna?
Proč ten pokus vtisknout mi pramhar?
Proč chceš, abych se skryl, když něko zaklepe?
Proč bychom měli odejít každý jinými dvěřmi?
Cítím v tvém chování opovržení.
Nedbal jsi mých položených tykadel a stiskl jsi mne příliš silně.
Vskutku, měli bychom odejít každý jinými dvěřmi! - Odejdi!
Nebo ti vytrhnu hrtan a vyhodím tě z tohoto okna!"
Druhá puberta nastává, pokud vznikne silný emocoinální vztah mezi bezpohlaními opačných pohlaví a jejich empatické spojení se prohloubí do plného telepatického spojení. Tento proces je znám jako formální svazek a trvá několik měsíců, často rok i více. Během tohoto svazku telepatické spojení způsobem, který Andoriáni neradi prozrazují, způsobí fyziologické změny vedoucí k plné plodnosti: Vyvíjejí se ženské bradavky a břišní vak, zvětšuje se velikost varlat u mužů a začíná produkce pohlavních buněk. Od chvíle prvních změn se pár považuje za zasnoubený a mají možnost mít svatbu kdykoliv před konečným spojením . Konečné spojení je spojení penisu muže s vyvinutými varlaty a pochvy ženy s vyvinutými bradavkami včetně prvního plného telepatického spojení a končí těhotenstvím.
Oplodněné vajíčko se dělí na 2 - 8 částí, které rostou v ženské děloze po dobu 3,7 měsíců. Zde se z nic vyvinou vejce přibližně velikosti tenisového míčku s pružnou skořápkou zlaté barvy. Tato vejce se pak přesunují do pochvy, kde po dobu 3,6 měsíců absorbují přes skořápku vlhkost a vyvíjí se zárodek ve vajíčku. Poté vejce putují do vaku, kde zůstávají po dobu 3,2 měsíce do doby snesení vejce.
Není neobvyklé, že ženy ve fázi "vakového těhotenství" mají neobvyklé chutě, zvláště pak, pokud jde o násobné těhotenství (pokud například nosí další vejce v děloze a pochvě). Z tohoto důvodu je andoriánská bohyně plodnosti popisována jako velký jedlík nebo inspirace pro domácí zvířata . Pochopitelně je bohyně plodnosti manželkou boha války.
Nevěra je na Andoru neznámým pojmem, neboť spojení během formálního svazku vyvolá fyzicky změny v nervovém systému a Andorián pak není schopen vykonat spojení s nikým jiným.
Andoriáni neznají slovo rozvod; sňatek trvá celý život a smrt jednoho obvykle znamená smrt ostatních. Obzvláště to platí, zemře-li jeden Andorián násilným způsobem; výsledný telepatický šok způsobí náhlé srdeční záchvaty, což obvykle končí fatální srdeční zástavou. Andorián, který přežije prvotní šok je poté postižen psychickou dezorientací, disbalancí endokrinního systému a závažnými depresemi. Telepatickým nebo částečně telepatickým rasám pak tento ovdovělý Andorián připadá jako tělo bez duše. Andorián, který překoná tuto fázi se navrací do bezpohlavní fáze a již nikdy není plodný. To je námětem mnoha balad a pro zajímavost lze dodat, že sentimentální pozemské texty, kde "milenci zmírají na zlomené srdce" jsou na Andoru velice populární.