Parcon 2001

Po Pragoconu, DNH Conu a Avalconu nadešel další con, a bylo věcí osobní cti, abych zde nechyběl. Zabalil jsem si tedy batoh a vyrazil vstříc Praze. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, jak se to zdá. Batoh se sám nezabalí a člověku to trvá dost dlouho, zvláště pak, pokud je objem věcí větší než objem batohu. Avšak nic není nemožné, akorát vás to zdrží.

Díky tomuto zdržení to dopadlo úplně stejně, jako když jsem jel na Pragocon. Díky tomu jsem ještě v 11:25 byl v Havířově s vědomím, že za 15 minut mi jede autobus a že ho asi nestihnu ( za normálních podmínek totiž cesta trvá asi 20 minut ). Nakonec díky příznivé dopravní situaci a rychlosti 140 km/h ( je to asi kolem 519 miliardtin impulsu - no uznejte, žádná rychlost ) jsem zaujal místo v USS Karosa a vydal se na cestu ( 11:42 ). Slunko pražilo, vedro bylo, ale naštěstí díky otevřeným oknům se dalo uvnitř dýchat. Zajímavé je, že jsem tentokrát neměl ten klasický cestovatelský pocit "něco jsem zapomněl". Ač jsem ho mít měl. Když jsme se s autobusem vyšplhali na vrchol Hrabyňského kopce, otevřelo se pode mnou krásné panoráma a při pohledu na něj mi hlavou proběhla myšlenka "To by byla překrásná fotka, já to cvaknu" těsně následovaná myšlenkou "To by mě zajímalo čím, ty sklerózo, když sis nechal foťák doma na stole" ( 12:15 ). No hlavně, že jsme si vzal blesk. Ten mi teď byl dost platný. Na druhou stranu jsem ho v případě nutnosti mohl nabídnout mužům v černém. Počasí se měnilo opravdu rychle - v jednu chvíli pražilo slunko a za 5 minut padaly kapky, které na skle po dopadu vytvořili kruhy o průměru 6 centimetrů. Zároveň na mě - samozřejmě, na koho jiného - začalo pršet otevřeným větracím otvorem ve střeše. Při průjezdu obcí Králíky jsem si to nemohl odpustit, a poslal jsem Yenkiemu SMSku a optal se ho, jak mu dupou Králíky :o)

V Praze na Černé mostě jsem se už orientoval ( viz Pragocon ) a metro taktéž zvládl bravurně. Imzadi již na mě čekala u metra a pes už se na mě taky těšil. Nepamatoval si mě od poslední návštěvy ( mezi námi, já bych si to taky nepamatoval, 6 měsíců je dlouhá doba ). Když jsme došli domů, pes vypadal, že buď já nebo on. Dostal párkrát nářez ( chudák ) a byl klid. Ale stejně si mě hlídal. K večeři byly špagety a asi půl kila zeleniny. To jsem ještě netušil, že ta zelenina bude i k obědu a svačině - ke snídani naštěstí nebyla, to byly jahody a banán. Samozřejmě jsme po večeři vtrhli na Xko a tentokráte už přezdívka ImZir byla přijata v klidu a většina lidí nás dokázala správně identifikovat.

Protože con začínal až odpoledne, ráno jsem si přispali s vědomím, že se teď 4 dny nevyspíme. Po snídani ( jahody ) jsme jen seděli u počítače a koukali na televizi ( normální prázdniny ). Ve 14 hodin jsem se rozhodl, že vyrazím, protože jsem chtěl vidět First Contact. Imzadi chtěla čekat na Mexa, takže jsme se mnou vyrazil jen ManiakB. Nabrali jsme trochu zpoždění díky tomu, že jsme čekali na metro vždy 7 minut - jak na Lukách, tak na Můstku ( interval metra o víkendu je 7,5 minuty ). Spěchali jsem ke škole Benita Juáreze, ale nestíhali jsme. Přesně v 16:00 mi zazvonil telefon. Mae už nevydržel čekání a informoval se, kde jsem. Uklidnil jsem ho, že dorazím co nevidět. Začátek FC jsem už nestihl, ale prvních 10 minut prý není nic moc ( no nevím, uvidíme ). Co je horší, neviděl jsem ani posledních 20 minut ( zrovna, když se tam měli objevit špičatý ouška, tak se mnou chtěl někdo mluvit na chodbě ), takže z toho filmu nic nemám. Protože jsem si dal závazek. že se zúčastním každé soutěže, zahrál jsem si ST Videostop. Mými soupeři byli Lore a Skullman, takže jsem si naděje nedělal, ale zase jsem aspoň dobře viděl z první řady. Nebýt publika, tak bych nezískal ani jeden bod ( děkuji neznámému dobrodinci ). Hlavní je, že byla zábava. Videostop vyhrála Leian a odnesla si krásný obrázek. Dobu projekce filmu Charlieho andílci jsem využil k odčervení - ehm, tedy občerstvení - a diskusi na odborné téma. Před filmem Monty Pythonův smysl života nás Holodoctor varoval, že film je opravdu hard a pro silné žaludky. Nevšiml jsem si, že by kvůli tomu někdo vzdal projekci :o) A protože jsem byl unaven, tak jsem šel spát, zatímco v seriálové místnosti po Monty Pythonech započal TOS maratón, na který spousta lidí čekala.

Po 4 hodinách jsem se vlivem parket na podlaze tělocvičny probudil, a protože spát se mi nechtělo, šel jsem se podívat na TOS. Nebylo tam zrovna narváno, přeci jen bylo čtvrt na šest ráno. Posnídal jsem v bufetu a po chvilce sledování klasiky jsem v 7 hodin dobloudil až do tělocvičny, kde jsem nešťastnou náhodou usnul na cizím spacáku. O půl osmé skončilo promítání TOS a Pantarei, na jejímž spacáku jsem se rozprostíral mne nekompromisně vzbudila. Co se dalo dělat, uvolnil jsem jí její místo. Vrátil jsem se do místnosti programu, kde chladl projektor a kde Míša Dudková a J. T. Jerk z dlouhé chvíle rýmovali. Nudil jsem se natolik, že jsem se přidal - zjistil jsem, že to je větší zábava, než když dáte Vulkánům dezert. Na osmou hodinu byl naplánován film Příběh hraček II, a protože Holodoctor měl důležitější věci, svěřil dohled mně ( čehož si opravdu cením ). Věděli jste, že ve filmu Příběh hraček se objevuje vulkánské gesto \\//_? Po skončení projekce nám Hana Vittková přednesla další ze seriálu přednášek o melodiích ve Star Treku, Mexo nás poučil o hvězdných lodích a ve 14 hodin nadešla jedna z nejlepších přednášek vůbec - "ŠOKUJÍCÍ PRAVDA O HAJZLECH NA ENTERPRISE"

Název byl takto napsán záměrně, aby nebylo možno odkrýt jinotaje, které se zde skrývají. Autorem přednášky byl ( šokující? ) Vašek Pravda a vězte, že prvních 20 minut nebylo jasné, zda je řeč o WC nebo o lidech. Přednáška byla o záchodech - ovšem chybu udělal ten, kdo na přednášce nebyl ( opakovat, opakovat!! ). Večer jsme se zájmem shlédli divadelní představení SFK Amalthea z Plzně a po něm přišli na řadu Orm a jeho soutěže ( Kufr a Trexeso ). Těchto soutěží jsem se v duchu svého závazku samozřejmě zúčastnil, i když jsme z Kufru vypadli v prvním kole, opravdovým zážitkem ovšem byla pantomima, kdy Skullman předváděl slova "druh 8472" a "červí díra". Kufr vyhrála Leian, ale největší užitek z toho měl Skullman, neboť mu Leian dala své vyhrané oplatky. O Trexeso velký zájem nebyl, ani jsme ho nedohráli celé. Po skončení soutěží se opět promítal TOS maratón a protože jsem byl unaven, požádal jsem Pantarei, aby mne vzbudila na díl Journey to Babel, načež jsem se odebral na její spacák, aby mě našla. Za hodinu a půl se mnou někdo škubnul, jako by mi chtěl urvat ruku. Byla to Pantarei. Šel jsem se tedy podívat na Andoriány ( jooo supeeer ) a potom zase spát.

Ráno se promítal film ST : Generations. Z psychologického hlediska je zajímavá instinktivní potřeba sledovat titulky - film byl v českém znění s anglickými titulky a dle mého pozorování všichni hltali titulky. Na tomto místě musím říct, že nebýt conů, tak bych neviděl žádný film, zatímco současnosti mi zbývají jen první 3. Po přijímacích testech na Akademii nám Vašek Pravda nastínil svůj pohled na ST blok Euroconu, který se bude konat první týden v červenci 2002 v Chotěboři. Ve 12 hodin nadešla ta pravá chvíle pro všechny kadety Akademi HF - soutěž "Chcete být praporčíkem?" - kdo by nechtěl. Osobně jsem byl na 20. místě a tudíž jsem nevěřil tomu že se dostanu mezi soutěžící ( což by znamenalo, že nesplním svůj závazek ), ale náhoda tomu chtěla a já jsem se mezi soutěžící dostal, dokonce jsem se řízením osudu dostal na "tvrdou židli". Sám ani nevím, jak jsem to dokázal, ale dostal jsem se až k desáté otázce ( z 10 ), kterou jsem ovšem nezodpověděl a předčasně ukončil soutěž. Ale i tak jsem se dostal nejdále ze všech, protože k desáté otázce se ještě nikdo nikdy nedostal. Vyhrál jsem 34 bodů, knížku Kosmos od Carla Sagana a CD s filmem ST : First Contact ( konečně to uvidím celé ). Tímto tempem mně praporčík čeká již brzy :o)) Zatímco moje kniha putovala v hledišti, Momega nám povídal o novém seriálu - Enterprise.

V 18 hodin večer nadešel vrchol programu, dabing epizod a reportáž z Ameriky. Dabovali se epizody Q2 a Homestead ( která se neobešla bez slz ). Během dabingu se velmi rychle setmělo, a protože dobré zprávy se šíří rychle, netrvalo dlouho a dozvěděl jsem se, že k nám dorazila vichřice, která ve Francii trhá střechy. Doslechl jsem se, že v televizi celý den varují obyvatele, aby nevycházeli a aby se nezdržovali u předmětů, které by na ně mohli spadnout ( stromy, budovy apod. ) - apokalypsa se blíží. Že se jedná o konec světa jsem poznal vzápětí, když zkolabovala síť Oskara. Během dabingu vznikl skluz, který se již nepodařilo dohnat, ale to se stává i v lepší společnosti .o) Holodoctor a jeho bratr Mentat nám poutavě líčili svou návštěvu studií Paramount a Grand Slam Conu v Los Angeles - největšího conu na západním pobřeží USA. Viděli jsme mnoho fotek a taky video záznam ( Holodoctore, myslím, že mluvím za všechny, když řeknu: "Děkujeme, že zde používáte videokamery" ). Posledním hřebíčkem do rakve Voyageru byl dabing epizody Endgame - poslední epizody Voyageru. Kapesníčky nezůstaly suché, je to přece jenom citová záležitost. Vzhledem k tomu, že byla jedna hodina v noci, někteří si Endgame nevychutnali a zaspali jej. Potom se až do rána promítal Červený trpaslík, ale já jsem šel spát.

Nedělní ráno bylo spíše využíváno k diskusi na chodbě školy, kde se tvořili hloučky, kroužky a jiné geometrické formace lidí. Momega a Petr Köppel měli sice zajímavou srovnávací přednášku, kde vyhledávali odkazy z Babylonu 5 na Pána prstenů, ale divácké obsazení již nebylo tak silné. Parcon pozvolna končil, v bufetu již od rána neměli nic, postupně se všechno balilo, lidé odjížděli. Závěrem se odehrála nemilá příhoda se školníkem, kterému se nelíbilo, že jsme neskončili ve 12, ale myslím, že se to nějak vyřešilo. A podle hesla "Con je mrtvý, ať žije con" nezbývá, než se těšit na "První Samostatný Star Trek Con v roce 2001" v Praze.

© 010712 Zirland


Vzhledem k tomu, že jsem neměl foťák, nemůžu vám nabídnout fotky, takže pouze obrázky cen, které jsem vyhrál.

First Contact Kosmos Vstupenka