Pragocon 2001

Pragocon 2001 byl první con, na kterém bylo možno spatřit Andoriána, a to díky diplomatické návštěvě andoriánského velvyslance ( mé maličkosti ). Protože všichni víme, že prvním článkem bývá ukován řetěz ( nemám pravdu, Wewerko? ), nezbývalo než doufat, že tento řetěz bude opravdu pevný.

Má cesta započala v pátek 26.1.2001 v 11:43 SEČ - hvězdné datum 54392,1 - na Ústředním autobusovém nádraží v Ostravě, kde jsem na poslední chvíli stihl autobus Ostrava ÚAN - Praha Florenc. Než se mi totiž podařilo zabalit vše do batohu, měl jsem zpoždění oproti časovému plánu 15 minut. Jako by to nebylo málo, přesně podle Murphyho zákonů, pokud někam odjíždíte, mají na Vás všichni spoustu dotazů, které nemohou počkat. Díky tomu jsem ještě v 11:25 byl v Havířově s vědomím, že za 15 minut mi jede autobus a že ho asi nestihnu ( za normálních podmínek totiž cesta trvá asi 20 minut ). Nakonec díky příznivé dopravní situaci a šnečí rychlosti 140 km/h ( je to asi kolem 519 miliardtin impulsu - no uznejte, žádná rychlost ) jsem zaujal místo v USS Karosa a vydal se na cestu. Pravděpodobně poruchou systémů podpory života, a nebo to snad bylo tím, že nešlo vidět přes lidi v uličce, každopádně se v autobuse během 50 km nedalo dýchat. Navíc jsme nabírali čím dál tím větší zpoždění, protože než se cestující ze zadu autobusu dostali ven přes tu frontu v uličce a než nastoupili další cestující, mohli jste si klidně dát kávu ( černou, případně Earl Grey - podle chuti ). Shodou okolností jsme v Bruntále vstoupili do mezihvězdné mlhoviny, která později končila až v orlickoústeckých Králíkách ( Jak ti, Yenkie, dupou Králíky? :o)) ), což ve spojení se sněhem v Jeseníkách vedlo k tomu, že jsme měli oproti jízdnímu řádu 20 minutové zpoždění. Náš vulkánsky klidný řidič toto zpoždění vyřešil logicky, a to tak, že plánovaná půlhodinová přestávka v Šumperku se smrskla na 10 minut. Během jízdy jsem musel konstatovat, že moje schopnost odhadu věku je neobvykle oslabena, když jsem hovořil se spolucestující paní, kterou jsem odhadl maximálně na 30 let a dostali jsme se k tomu, že její děti mají přes 20 let ( této paní bylo tedy kolem 40 ). Tuto situaci jsem vyřešil komplimentem, avšak tento odhad směrem dolů byl vyrovnán, když jsem později tipnul Draculku na více let, za což se ji znovu omlouvám.

Po příjezdu do Prahy ( 19:00 ) jsem na stanici Černý most chvíli marně očima hledal metro, načež se mne ujala neznámá důchodkyně a já s překvapením zjistil, že ten skleněný palác je stanice metra ( předpokládal jsem vstup do podzemí - no jo, my maloměšťáci ). Dalším problémem se ukázala jízdenka na metro. První dva automaty byli mimo provoz a v tuto "hlubokou noc" již žádné stánky a trafiky otevřeno neměli. Poté, co jsem vykonal pěší túru okolo skleněného paláce se mi nakonec podařilo najít fungující automat, a když se mi na pátý pokus podařilo zakoupit jízdenku na metro, mohl jsem se vydat na cestu. Poté co přijelo metro jsem dle pokynů ukončil nástup a hle - dveře se zavřeli :o). Poté, co jsem dorazil na smluvené místo se mě ujala Imzadi a odvedla mne domů. Cestou mi bylo sděleno, že k večeři je maso a bylo mi řečeno, že pes už se na mě těší, a pak Imzadi zahnala mé obavy slovy, že jejich pes "je menší než normální vlčáci". Byl - asi tak o centimetr. Následně jsem pochopil, proč k nim nechodí návštěvy. Nakonec byl pes zavřen do kuchyně. Po večeři jsme sesedli k počítači a přezdívka ImZir vyvolala ve Hvězdné flotile na Xku zmatek. Brzy všichni pochopili, že tam jsme prostě oba. Bohužel někdo zapomněl nastavit video, takže epizoda TNG z 16. hodiny nebyla nahrána. Nezbývalo, než počkat do 2:00 na opakování. Během dílu jsem usnul aniž bych si toho všiml. Následně jsem poznal na vlastní kůži Picardovy zmatečné pocity, když cestoval časem, protože ve 3 hodiny mne Imzadi vzbudila, abych šel spát do postele. Ani jsem neprotestoval.

Ráno jsme vstávali v 7:30, abychom stihli přípravu. Nestihli jsme ji. Pro změnu byl pes uvázán v pokoji ManiakaB. Posnídali jsme a dali se do mého maskování. Protože správný Andorián je modrý, byl jsem malován na modro. Barvy jsem dodal já, malování se ujala Imzadi ( já sám bych si asi vypíchl oko ). Toto malování nám trvalo asi tak hodinu ( no zkuste si to sami ), takže jsme museli uklidnit Mexa, který na nás čekal na zastávce. Díky našim SMS zprávám to nějak přežil. Cestou metrem do Dejvic jsem registroval mnoho upřených očí na mou modrou kůži ( no a co, vy zase okrádáte turisty :o) ), ale nějak to prošlo. Na stanici Dejvická už na nás čekal Mexo ( byl rád, že nás konečně vidí ) a u tramvajové zastávky už byla sešlost lidí. Na zastávce Červený vrch již bylo jasné, kdo jede na Pragocon a kdo ne. Šli jsme způsobně po dvojicích ve skupince a tu již se nám blížilo Gymnázium, kde se Pragocon konal. Před vchodem do budovy jsem zkompletoval svůj zevnějšek nasazením tykadel. Za prvé by určitě tykadla přišla k úhoně v metru a tramvaji a za druhé by se na mě cestující dívali opravdu jak na blázna. Po zaplacení vstupného 200 Kč ( dva dny (160) s noclehem (40), materiály (40) a sleva pro členy klubu ShaKaRee (-40) ) jsem se mohl vrhnout do víru programu ST bloku. Když jsme dorazili, Draculka zrovna končila svou úvodní řeč a přepisovala program na tabuli ( změny programu, to byla kapitola sama pro sebe ). Protože mne zajímá vše, co se týká Andoriánů, šel jsem na přednášku o TAS, kde se měla promítat epizoda s Andoriánem - Yesteryear ( nepromítala se, nebylo CD ). Na začátku vypadala Draculčina úmluva o zvedání noh a rukou zajímavě, ale když pak měla stále jednu nohu zvednutou a rukama vzpírala s intervalem přibližně 30 sekund, změnilo se to ze zajímavého na zábavné až směšné. Na této přednášce byla také odhalena má identita a Draculka se mi omluvila za to, co o Andoriánech řekla ve Větráku na Evropě 2 ( no tak jo, odpuštěno ). Následně jsem se přesunul do vedlejší místnosti, kde proběhly testy Akademie Hvězdné flotily ( kde jsem uspěl, což Mexovi stále nejde na rozum :o)) ). Během volného času jsem se bezcílně potuloval chodbami gymnázia a tak začal můj dvoudenní maratón od fotografa k fotografovi. Otázku "Nevadí, když si tě vyfotím?" jsem slýchal velmi často. Nevadilo mi to, naopak jsem byl rád, protože jsem to udělal právě proto, aby si mne lidi všimli.

Po návratu zpět do "Start trek" místností jsem musel konstatovat, že dabing Alka a Holodoctora zní dobře, bohužel přes lidi, co stáli ve dveřích a pomalu si stáli na hlavách jsem nic neviděl, a proto jsem se uchýlil ke sledování Galaxy Questu. I zde jsem se smál, až se mi tykadla třásla. Po JBrově zajímavé přednášce klingonistiky byla vyhlášena přestávka, během které jsem potkal Vaška Pravdu a místo testu Kobayashi Maru jsem organizoval DNH Con. Velmi mne mrzí, že jsem test Kobayashi Maru neviděl, ale ani člověk ani Andorián se nemůžou rozpůlit ( příště se určitě zúčastním - doufám, že bude nějaké příště, Leian ). Rozhodl jsem se ale, že za každou cenu chci viděl promítání filmu Trekkies, a tudíž jsem se přesunul do místnosti ST2, kde se měl promítat. Když jsme už potřetí sledovali tu samou epizodu The Simpsons, nezbývalo, než konstatovat, že ani program na tabuli neplatí. Nakonec jsme viděli Simpsons 10x ( byly 4 epizody ). V místnosti ST1 mezitím začal celonoční proud promítání Babylonu 5 a Lexxu, takže ani tam nebylo nic, co by mne zajímalo. Po skončení promítání Simpsons měla nastat debata s dabéry, ale dabéři nedorazili, takže jsme se museli spokojit s dabéry Alkem a Holodoctorem. Debata se nesla ve velmi zábavném a uvolněném duchu a naši dabéři se do ni tak zabrali, že ani nechtěli ukončit debatu a přenechat publikum Ormovi s jeho soutěžemi, na které se všichni těšili. Když už to vypadalo, že vše začne, přerušilo program hlášení školního rozhlasu, že "všichni, kdo nemají zaplacené přespání, musí do 23:00 opustit budovu gymnázia", což vyvolalo silnou reakci lidí, kteří nechtěli přespávat, ale chtěli se zúčastnit programu. Nezbývalo ovšem nic jiného, než nařízení uposlechnout. Poté, co zklamaní návštěvníci odešli, začaly soutěže.

První soutěží byla Star Trek pyramida. Sedm soutěžících se utkalo mezi sebou ve znalostech Star treku a na odpověď jste měli 7 sekund. Soutěžícími byli: Mexo, Alko, Holodoctor, B'Elanna, Seven, Jan Pavlík a má maličkost. Byl jsem vylosován jako první, tudíž jsem si vybíral otázku. Během hry se ukázalo, že Orm nás šetřit nebude. Malé procento otázek bylo poměrně jednoduchých, ale většina byla natolik složitých, že jediný, kdo na otázky uměl odpovědět byl Orm. Objevili se otázky typu "Co trvá déle - uletět 10 000 světelných let warpem 2 nebo 100 000 světelných let warpem 4?", "Jaký je rozdíl mezi registračními čísly USS Enterprise a USS Voyager?" ( odpověď, že Enterprise má čtyřmístné a Voyager pětimístné nebyla akceptována, teprve asi za hodinu mi došlo, že jsem byl tázán na matematický rozdíl - úkolem bylo čísla od sebe odečíst ) nebo "Čím si Kahless Nezapomenutelný získal úctu Klingonů?". Jediná věc, na kterou jsem dokázal správně odpověděl, bylo ve druhém kole "Když se řekne...". Otázka byla, "Když se řekne Picardův manévr" - načež následovalo moje vysvětlení Picardova manévru. Dále v druhém kole byl úkol přeložit z klingonštiny větu "Kde je tu koupelna?" ( klingonsky neumím, překlad poskytne Orm nebo JBr ), poznat postavu - Morna, poznat Jem'hadarskou loď a jiné. Nakonec byly vyhlášeny výsledky: Vyhrál Mexo - dostal pečenou kometu, na druhém místě skončila Seven a třetí jsem skončil já. Za druhé a třetí místo jsme dostali pečený komunikátor. Další soutěží bylo Trexeso, které jsem si vyzkoušel poprvé. První kolo bylo docela jednoduché ( vyhrál Alko ), ve druhé kole jsem měl v kartičkách po dvou přehození zmatek a otáčel jsem vysloveně náhodně ( vyhrál Alko ) a třetí kolo bylo nad mé síly, protože jsem absolutně netušil, kdo ke komu může patřit ( vyhrála B'Elanna ). Po skončení soutěží skončil sobotní program a nezbývalo, než jít spát.

Nedělní den pro mne začal v 8:00, kdy jsem procitl na zemi ve třídě. Nasnídal jsem se tedy, zabalil batoh a vrhl se do víru druhého dne. V místnosti ST1 stále probíhalo promítání nočního proudu Babylonu 5 a Lexxu. V místnosti ST2 se promítal Den trifidů. Na chodbě probíhalo setkání trekkies. Mluvilo se o všem možném, sem tam někdo nakoukl do jedné z místností, ale většinou hned vycházel zpět na chodbu. V místnosti ST1 se až do konce programu promítalo, v místnost ST2 se střídali hosté. Po skončení Dne trifidů zde proběhla "Mírně kaiofilní přednáška o Lexxu", pak přišla na řadu Františka Vrbenská se svou mytologií ve Star Treku. Přednáška se brzy změnila na debatu a mytologii začínala vytlačovat psychologie. Debatovalo se o tom, jestli je Kathryn Janeway blázen nebo ne, proč není dobré mít kapitánem ženu a objevilo se zde téma, jak je možné, že všechny rasy Federace jsou schopny žít spolu na jedné lodi, že nemají ponorkovou nemoc a že se nepozabíjejí. Františka Vrbenská nakonec po hodině ukončila tuto plamennou debatu. Posledním bodem Draculčina programu byla beseda s dabéry. Netrvalo dlouho, a mezi námi se objevili Jiří Valšuba, Dana Bartůňková a Bohdan Tůma, aby nám pověděli o dabingu a o těžké práci herců a dabérů. Zezačátku se ptali jen Draculka s Holodoctorem, ale později se obecenstvo uvolnilo a začalo klást dotazy. Když Hypospray kladla svůj pátý dotaz, byla Bohdanem Tůmou "pokárána", že se nějak moc rozotázkovala :o)). Můj neobvyklý zevnějšek byl komentován již při druhém dotazu z mé strany. Nejdříve jsem byl odhadnut na Ferdu Mravence a pak se mě Bohdan Tůma zeptal, zda mi není špatně, že jsem nějak zelený ( zde zapracovalo špatné osvětlení, byl jsem modrý :o) ). Asi po hodině Bohdan Tůma prohlásil "vidím, že nejsou další dotazy, takže půjdeme", načež byl položen další dotaz. To se opakovalo ještě asi 3x :o)). Nakonec se mu podařilo odhadnout moment, kdy opravdu nebyly další dotazy, takže byla beseda s dabéry ukončena. Tím skončil Draculčin program Pragoconu. S definitivním koncem se však nespokojila delegace slovenských přátel, a proto JanoS a POtkan uspořádali promítání Star Wreck V ve finském znění s anglickými titulky. Po skončení jsme si s Hypo, Anrym, Wewerkou, JBrem a slovenskými přáteli zakoupili lístky do tomboly ( klamavá reklama - prý každý los vyhrává :o(( ) a vyčkali tažení tomboly. Dlouho se nm nevedlo, ale pak "smůlu" prolomil JanoS, pak znovu JanoS ( kouzelné číslo 42 ), a když už zbývalo jen šampaňské a becherovka, potvrdilo se, že kdo počká, ten se dočká. Wewerka vyhrála šampaňské a Hypospray vyhrála otevřenou becherovku ( na to, že je otevřená, byla předem upozorněna ). Pak už jsme se rozloučili s pohostinným prostředím Gymnázia Arabská a vydali se na cestu domů.

Když JanoS na Dejvické prohlásil, že za 25 minut jede vlak na Slovensko, zdálo se nemožné, že by to mohli stihnout. Ale metro jelo rychle a my jsme byli na hlavním nádraží 2 minuty před odjezdem vlaku. Když jsem si pak kupoval lístek na vlak, překvapil mne pokladník otázkou, kterým vlakem pojedu. Odpověděl jsem, že tím nejbližším, na což mi bylo řečeno, že ten za 2 minuty odjíždí a že když si pospíším na druhé nástupiště, že ho stihnu. Nevím, jestli to byl omyl pokladníka a nebo posunovačů, ale na 2. nástupišti stála Slovenská strela , kterou jsem samozřejmě jet nechtěl. Pozdějším šetřením jsem zjistil, že vlak Jan Perner , kterým jsem měl jet, stál na 6. nástupišti. Na mne ovšem nepočkal. Tím mi vzniklo 80 minut volného času. Představte si takových běžných 80 minut modrého Andoriána bez tykadel mezi bezdomovci na hlavním nádraží. Není o co stát. V 19:07 jsem konečně opustil pražské hlavní nádraží s vědomím, že k vlaku není přípoj z Ostravy do Havířova, kdy mě předtím paní na informacích upozornila, že budu v Přerově přestupovat. Na to mne ostatně upozornili všichni průvodčí, kteří v tom rychlíku kontrolovali ( byli cekem 3, nevím, jestli má modrá barva působila slabomyslným dojmem ). Když jsem v Přerově přestupoval, zjistil jsem, že nemám kam přestoupit, protože vlak do Ostravy má 30 minut zpoždění. No co se dá takhle v 23:00 dělat, než počkat, že? Vlak nakonec přijel a já se mohl vydat na předposlední etapu cesty. Překvapivě vlak dorazil do Ostravy přesně podle jízdního řádu v 0:19. Na nádraží na mne již čekalo "rodičetaxi" :o), které jsem si telefonicky objednal. Po silniční kontrole ( policisté se ve tři čtvrtě na jednu prostě nudí... ) jsem konečně dorazil domů, kde jsem ze sebe smyl prach velkoměsta spolu s modrou barvou a následujících 11 hodin spal jako dřevo.

© 010201, Zirland